8. listopadu 2018

LOMBOK 



Každá cesta začíná nejistotou, zvědavostí, vzrušením ale hlavně velkou přípravou.
Co se týkalo této cesty, převládala spíš nejistota a trochu strach vzhledem k tamnímu zemětřesení, které zrovna Lombokem třáslo. 

Strach ze smutku místních, z hromady sutí a z hrozby tsunami, kterou se média zaobírala.

Asi měsíc před cestou jsem se připravovala, četla články o tomto poměrně málo navštěvovaném ostrově (ve srovnání se sousedním Bali).
Dělám to před každou cestou, ne jen kvůli úspoře času, ale i kvůli respektu k dané zemi. Každá země má totiž svá pravidla, a my jsme na návštěvě, takže bychom ty pravidla měli respektovat.
„Rozhodně jedeme!“ bylo konečné rozhodnutí.
Letenky za hubičku ( skyscanner.com , #díkyžejsi ) a ubytko klasicky na booking.com . 
Ještě z tepla domova jsme si zajistili výlet na Komodo Island přes místní agenturu Flores Pristine Tour ( http://florespristinetour.com/  ), ale o tom až později.

Cesta byla dlouhá. Letěli jsme z Prahy přes Doha, Singapur, Bali a nakonec krátký přelet na Lombok.


Hned na letišti půjčujeme auto a jedeme do naší vilky Jeeva Santai Villas ( https://www.jeevaresorts.com/ ) , kde nás již tradičně čekají s welcome drinkem a vlhkým ručníkem, přestože už je večer a očividně čekají jen na nás, přivítání s úsměvem mě po té dlouhé cestě zahřálo u srdce.







Druhý den začínáme vydatnou snídaní u soukromého bazénku. Snídaně tu jsou naprosto exkluzivní.


Pak se vydáváme prozkoumat sever ostrova a ačkoliv to v plánu nebylo, narazili jsme na přístav Bangsal Ferry, ze kterého jezdí public loďky  na blízké ostrovy Gili. Spontánně jsme se tedy rozhodli jet na výlet na Gili Meno. Celý výlet nám zprostředkoval místní prodejce výletů, vše sepsal na zežmoulaný papír na koleni. Trochu bláznivý, nebudu říkat, že jsem z toho byla úplně nadšená, ale můj muž zavelel, tak se jelo :D


Jedinou „nevýhodu“ to mělo, že jsme jeli veřejnou hromadnou dopravou, tedy loďkou, která odjíždí až tehdy, kdy je celá zaplněná. Což se zprvu zdálo jako brnkačka, 35 lidí není moc, jenže uplynula hodina, dvě a my jsme stále postávali jen s dalšími 10ti lidmi. Protože lístek stál v přepočtu asi 20kč Fanda se tedy rozhodl doplatit zbylé lístky a mohlo se vyjet.
Jak jednoduchý, proč nás to nenapadlo dřív? …

Tahle veřejná doprava vás ale nedoveze na Gili Meno, ale na Gili Air, což je nejbližší ostrůvek z těch tří. Odtud se potom jezdí na zbylé dva. 

Na nás tu už (díkybohu) čekal náš průvodce, kterého nám domluvil týpek z přístavu. Byl laskavý, asi jako každý místní. Půjčil nám šnorchly a vzal nás na ono místo.


Sochy pod vodou
48 soch v kruhové formě založených na odlitcích skutečných lidí představuje kruh života. Toto magické místo má za úkol jediné…podpořit růst korálu. Sochy jsou ponořeny do hloubky 5ti metrů a jsou vyrobeny z neutrálního Ph, betonu šetrnému k životnímu prostředí.  Díky malé hloubce a čisté vodě jsou trochu vidět z loďky, takže pokud se sem vydáte sami, určitě je najdete. 
Pídila jsem po tom, zda má nejaký význam objetí soch, ale nic zvllášť to neznamená.
Působí na mě dojmem "unconditional love under the water" - bezpodmínečná láska pod vodou

Opravdu zážitek!








 Další zastávka je o kousek dál na otevřeném moři, kde si v poklidu a s neskutečnou lehkostí plavou vodní želvy. Občas vyplavou na hladinu, nadechnou se, ukážou svůj roztomilý čumáček a zase si plavou dál. Ačkoliv vás to sebe víc nutí, prosím v žádném případě NESAHAT na želvy ve volné přírodě.



Po želvím kochání jsme se rozhodli vrátit zpět na Gili Air a prozkoumat tamní pláže.
Ve srovnání s Lombokem jsou na Gili ostrůvcích bělejší pláže, všude najdete známé fancy houpačky v moři a je tam neskutečný klid.







Další den se vydáváme vstříc dobrodružství. A ani jsme nečekali, že bude až tak velké..


Vodopády jsou jedna z věcí, které milujeme a které vyhledáváme všude ve světě. Našla jsem na Lomboku nespočetně vodopádů, nicméně dva největší a nejkrásnější
Tiu Kelep WaterfallSendang Gile waterfall se nacházeli kousek od sopky Rinjani. Cesta nebyla
uplně podle představ Evropana, ale zvládli jsme i horší věci.



Když se podle google map přibližujeme k místu, nic co by představovalo turistickou atrakci tam nebylo. Jen hromada zbořených domů, sutí a toulavých psů. Pár místních se tam ale trousilo, anglicky samozřejmě neuměli. Nebyli připravení na turisty. Rukama, nohama a hlavně pomocí fotek vodopádu, které jsem si stáhla jsme se dopídili k tomu, že jsme skutečně na místě.



Nechali jsme tedy auto zaparkované kdesi na místě, kde nejspíš před zemětřesením bývalo parkoviště a dál jsme šli pěšky. Rozbité chody se zbytkem zbořeného zábradlí nás dovedli k prvnímu vodopádu. Kupodivu jsme tu nebyli sami. Skupinka lidí s místním průvodcem se tam už kochali tou krásou. Sendang Gile waterfall









Mě ale tenhle vodopád nestačil, požádala jsem tedy jejich průvodce, aby nás nasměroval ke druhému, krásnějšímu vodopádu. Prstem ukázal cestu a já jsem začala tušit, že tohle bude cesta připomínající cestu do pekel. A nebyla jsem se svým tušením daleko od pravdy.

Nevěděli jsme jak daleko je, ale znáte to, když se někam vydáte, myslíte pozitivně a říkáte si, že už to musí být blízko.

DVĚ HODINY! Jsme bloudili cestou necestou (spíš necestou), zasypanou hromadou sutí, popadaných stromů a kamenů, brodili jsme se potokem, z výšky na nás zíraly opice (myslím, že jsem je slyšela smát!) ani z daleka nepřipomínala cestu na turistickou atrakci. Když jsme to chtěli vzdát objevil se tam z čista jasna jeden místní, který nám nabídl, že půjde s námi. Lámanou angličtinou řekl, že vodopád je už skoro za rohem (a my to chtěli vzdát, kousek od cíle…chápete?!). 


A pak to přišlo. Ten pohled jsem si vychutnala jako žádný jiný. Byl to doslova vydřený (a taky odřený na 80% těla) výsledek dvouhodinové túry. Možná i proto je to podle mě nejkrásnější vodopád jaký jsem kdy viděla!

(Tak, teď když víte co všechno to obnášelo, běžte už z lítosti tuhle fotku lajnout na můj IG! :D)

Tiu Kelep Waterfall 








Cesta zpátky byla o dost jednodušší. Nabití energií a radostí, že jsme to zvládli, jsme byli u auta za necelou hodinku.

Doplnili jsme tekutiny a cestou zpátky se zastavili ve vesničce Selong Bukit. V téhle vesničce je zajímavá vyhlídka na rýžové pole a pozadí zdobí zvláštní pohádková hora. Ačkoliv je toto místo podle tripadvisor jedno z nejnavštěvovanějších, my, a troufám si říct, že ani místní, na turistu dlouho nenarazili. Možná zdání klame, jen soudím dle toho, že cesta není nijak značená a na místě není pořádně ani kam zaparkovat. 









Když se začíná stmívat, je to pro nás znamení, že je nejvyšší čas vyrazit na hotel. Cestou zpět hledáme obchod, kde koupíme nějaký alkohol na večer. Jistě chápete, že dnešní den je třeba zapít. V malých obchůdkách na alkohol nenarazíte! Projeli jsme snad každý menší market na ostrově. Nakonec jsme našli větší obchod Coco Markt, kde kromě piva kupujeme i čerstvé ovoce.


Další den se nese ve znamení pláže. Do batůžku balíme opalovací krém, plavky, osušku a vyrážíme na jih, směr Kuta.

        1.      Tanjung Aan
Je krásná, bílá pláž s několika houpačkami. Narazili jsme akorát na skupinku místních lidí a stařenku, která prodávala barevné osušky. 

Zaplatíte zde v přepočtu asi 20kč za parkování.








2.      Mawun Beach
Nádherná bílá pláž, která je na obou koncích uzavřena skalnatým pohořím. 

Odpočinek na této pláži vám zpříjemní plno čtyřnohých kamarádů, které zajímá hlavně vaše sváča a podrbání za ouškem.

Zde se také parkovné platí, ale opět je to jen symbolický poplatek.






3.      Selong Belenag
Tahle pláž je podle nás ta uplně nejkrásnější. Je speciální tím nejjemnějším bílým pískem na Lomboku. Pohled na otevřené moře s vyčnívajícím „bobkem“ uprostřed nás uchvátil. 







4.      Pantai Nambung

Není to uplně pláž, ačkoliv Pantai v překladu znamená pláž. Jedná se spíš o místo, které je zajímavé tím, že s velkou vlnou přichází „vodopád“. Na ten ale také můžete čekat půl dne :D
Černé, sopečné kameny, rozbouřené, divoké moře ale má své kouzlo i bez „vodopádu“.
Tohle místo je trochu dál od letoviska. Zcela bez signálu jsme ho ale nakonec našli, zaparkovali na dvorku u slepic. Trochu v rozpacích přemýšlím, zda se mám víc obléknout, protože se z ničeho nic svolala snad celá vesnička a postavila se kolem našeho auta a zírali na nás a usmívali se. Byli jsme atrakce a podle toho soudím, že ani sem turisti moc nejezdí.





Tenhle den mi dal to, co jsem potřebovala. Energii, radost a hřejivý pocit u srdce.
Bylo na čase se s Lombokem rozloučit. 


Na další den jsme měli koupený výlet na Komodo island, takže jsme raději vyrazili s předstihem. 

Přelétli jsme na Bali, ze kterého nás čekal hodinový let vrtuláčkem na ostrov Labuan Bajo. 






Labuan Bajo je ostrov, ze kterého jezdí výletní lodě právě na Komodo Island a další ostrovy kolem. 

Ubytovali jsme se v hotelu Sylvia hotel and Resorts ( http://www.sylviaresortkomodo.com/ ) a při nádherném západu slunce ve společnosti  bodavého hmyzu si užívali konečně teplou večeři.






Další ráno v brzkých hodinách nás na hotelu vyzvedl náš průvodce a vyrazili jsme k přístavu, kde na nás už čekala výletní loď.

1.      zastávka
 byla na ostrově Padar z jehož vrcholu je majestátní výhled. Tenhle ostrov je navíc zajímavý tím, že zde najdete tři druhy pláží. Bílou, černou sopečnou a růžovou.
Cesta nahoru není nijak zvlášť obtížná. První kroky vedou po schodech, dále pak pokračujete po kamenité cestičce. Při cestě nahoru je několik pointů s výhledem, ale ten nejkrásnější je samozřejmě uplně z vrchu.





2.      zastávka 
u varanů komodských „doma“ byla spíš spíš o hledání varanů komodských u nich doma :D . Z celé pěší túry s vlastním rangerem jsme jich nakonec viděli 5. Varan komodský, přezdívaný dragon je nejmohutnější žijící ještěr na světe. Ačkoliv vypadá celkem mírumilovně, dokázal by zabít i člověka (v minulosti má pár případu na svědomí).


3.      zastávka 
 se nesla ve znamení růžové pláže. 
Pink Beach z loďky tak růžově nevypadala, takže ji lze snadno přehlédnout, bližší pohled ale růžovou barvu nezapře. To díky korálům je tato pláž speciální svou barvou.








4.      zastávka 
Manta Bay
Plavání s rejnoky připomínající obrovské vodní ptáky je zážitek. Určitě je to zážitek, ale bohužel ne pro neplavce a astmatiky v jednom těle. Jedná se o plavání na otevřeném moři v obrovské hloubce. Díky tomu, že Manty plavou u hladiny, jsem si mohla jejich krásu užívat i z lodi. Fanda si ale s nimi zaplaval a byl nadšený (až na to, že se mu v moři rozbilo GoPro :( 
)

5.      zastávka
 už byla i pro mě. Kanawa Island s průzračně čistou vodou, nádhernými korály a dechberoucím podpořským světem je perfektní místo ke šnorchlování.




Výlet nemohl být lépe zakončen. 
V podvečer nás průvodce doveze zpět do hotelu. 
Unavený ale štastný usínáme.

Foťák plný fotek, hlava plná vzpomínek a srdce zahřáté laskavostí nasedáme do letadla směr Bali…ale o tom zase jindy :)

video klik -> 


Žádné komentáře:

Okomentovat