4. června 2018


Seychely – opravdový ráj na zemi

Nebudu vůbec přehánět, když řeknu, že Seychely jsou přesně tím místem jak si já představuji ráj.
Při naší návštěvě jsme viděli celkem 3 ostrovy ačkoliv Seychelských ostrovů je dohromady něco kolem 115! Neskutečný počet vzhledem k tomu jak málo navštěvovaný tyto ostrovy jsou.
Mezi ty neznámější patří největší ostrov Mahé, kam přilétají všechny mezinárodní lety a ze kterého následně pokračujete vnitrostátním letem nebo lodí na ostatní, menší ostrůvky.
My jsme zvolili dražší, zato nejrychlejší a nejpohodlnější variantu. Let z Mahé na Praslin trval pouhých 20 minut. 

Naše cesta tedy začala ve Vídni, odkud se dají sehnat  levnější letenky (něco kolem 12 tisíc), pokračovala přestupem v Etiopii až do Mahe. 12ti hodinová cesta nám nestačila, tak jsme hned nasedli do vrtuláčku směr Praslin.
Hned na letišti půjčujeme auto a vyrážíme vstříc dobrodružství (čti po*raný až za ušima jedeme 30tkou v levém jízdním pruhu ).
I přes překážky v podobě tmy, serpentýn a snahy nevjet na tom zatraceným kruháči doprava, jsme našli náš hotel Iles Des Palmes Eco Resort. Zde nás už netrpělivě vyhlíží pan recepční, i přesto, že tenhle hotel ani žádnou pořádnou recepci nemá. Vše se odehrává pod širým nebem  plným hvězd.  Vítá nás s drinčíkem a vlhkým ručníkem. Ani nevím co z toho potřebuji jako první.
ubytování Iles Des Palmes
Hotel je takřka prázdný. Dostáváme krásný domeček, který vypadá jako chaloupka u jezera pod kterou plavou rejnoci. Jako první sonduju, jestli nemáme nějaké nezvané hosty (čti havěť). Brouka  o velikosti marcaronky zabíjí Franta hned u vchodu. Snaží se byt nenápadný abych si ničeho nevšimla, ale to křupnutí rozhodně museli slyšet na všech  ostatních 115 ostrovech!
No nic, první noc strávím čuměním do stropu a posloucháním divných zvuků..později zjišťuji že to dělají obří krabi.





Dobré rááánko..vstávám s pocitem generála, který vyhrál bitvu -sám se sebou- protože jsem se nakonec  docela vyspala.
První den se hned s duchem dobrodruha vydáváme na výlet na (podle internetu) nejkrásnější ostrov Seychel vůbec – La Dique. Tenhle malinký ostrov projedete na kole křížem krážem za pár hodin. Hned po vylodění vás chytí místní s „good price“ nabídkou na kolo. To na celý den stojí něco kolem  300,-. Půjčujeme tedy kolo a vyrážíme. 


Jako první mam v plánu jet na nejkrásnější pláž světa (opět podle internetu) Anse Source d´Argent, která se nachází v parku s vanilkovými plantážemi a obřími želvami.


Nebyl to ale očividně jen můj plán ale byl to plán všech lidí z lodi .... a z další lodi a další lodi. Zkrátka ta nejkrásnější pláž byla již „zabraná“ a já trochu zklamaná při pohledu na fotku, kterou jsem si stáhla z googlu a jak jsem si to tam představovala. Ale i tak, pláž je opravdu nádherná a myslím, že bez lidi by to klidně mohla být TA pláž s nálepkou „nejkrásnější pláž světa“.  (nenechte se zmást fotkou)





Neztrácíme naději a sedáme na kolo směr východ ostrova. Tady jsem si našla dvě pláže, které jsou vedle sebe.
První pláž Petite Anse mi vyrazila dech. OMG něco tak nádherného jsem v životě neviděla. Slzy se mi derou do očí. TOHLE je nejkrásnější pláž, kterou jsem kdy viděla a bez pardónečku jí ihned označuju za top strop boží! Lidí je tam pochopitelně málo, protože se momentálně všichni "tlačí" na té první pláži. Chci tu zůstat už napořád a kochat se. Uřícený z kola na přímém sluníčku se mi trochu zamotala hlava. Naštěstí tu mají i malou beach restauraci, kde doplňujeme palivo do bříška. A vydáváme se hezky po svých na druhou pláž. Cestou necestou, šplháme po skále, ze které si vychutnáváme dechberoucí výhled.



Druhá pláž, Grand Anse je opět neskutečná! Lidé si tu dělají stín z listů palem, poslouchají šum moře a užívají si jemného písku. My „fotoloviči“ samozřejmě ne, my fotíme o 106.


 Hodinky ukazují, že bychom měli nasednout na kolo a jet zpátky, pokud chceme stihnout poslední loď a nehonit se. Cestou zpět ještě míjíme stánek s čerstvým freshem. Neváhám ani vteřinu. Čerstvé ovoce v tuhle chvíli fakt bodne.  Loučíme se s touhle nádherou a těšíme se co přinesou další dny. 

Druhý den věnujeme přírodě a známému zadečku Coco de Mer. Hned po snídani nasedáme do auta a jedeme (šílenýma serpentýnama) do známého parku Valleé de Mai.  
Vykoupala jsem se tedy v repelentu, svázala vlasy, které se mi vysokou vlhkostí zvlnily na účes alá seychelská ovce.
Protože nemáme rádi organizované výlety, rozhodli jsme se nevyužít průvodce a jít po svých. Celý park jsme prošli asi za necelou hoďku. 







Nutně ze sebe potřebuju smýt litr repelentu. Další směr je tedy jasný.
Pláž Anse Lazio..Kde mě kromě kempících frantíků zaujala zakotvená jachta a kus skály ve vodě. 
Né že by bylo celkově na Seychelách málo skal, ale tahle ve vodě měla své kouzlo. 






 Cestou zpět míjíme další pláže jako je Anse Volbert, Anse Gouvernement a stánek s čerstvým ovocem – to miluju.


Při příjezdu zpět do našeho hotýlku využiváme jeho prázdnotu a skáčeme do bazénku.
 Drinčík, palma, slunce, bazén = ráj.



Třetí den se nese v podobném duchu. Na Praslinu jsou totiž dvě přírodní rezervace. Ta méně známější se jmenuje Fond Ferdinand. Tady služby průvodce využít musíme, protože samotný nás do parku nepustí. Zatímco šlapeme schody do nebes nám paní průvodkyně popisuje celý život Coco de Mer, ukazuje nám strom skořici, Takamaka rum a mnoho dalšího. Až konečně dojdeme na vrchol, odkud je opět nádherný výhled. 



Když sejdeme milion schodů zpět dolu, připadám si jak kdybych prošla Saharou. Podlamují se mi kolena z té šílené žízně co mám (doporučuji vzít si s sebou vodu, ale to je asi jasná věc – pro normální lidi ). Dole, hned vedle obřích želv a stromu na kterém roste Karambola teče potůček s nejčistější vodou široko daleko. Mám chuť si do toho potůčku vlézt celá. Ale čas nás tlačí a my se jedeme vykoupat na další pláž.






Anse Georgette, na kterou se dostanete přes hotelový komplex Constance Lemuria. Je dobré mít předem rezervaci, ale my hodili smutné očko a pustili nás na pláž i bez ní. K pláži jdete asi tak půl dne kolem golfového hřiště.:-D  Nejvíc mě na tom baví ta precizně posekaná tráva a celkově vymazlené prostředí. Když konečně dojdeme k pláži tak se zatáhne a začne pršet. „No jo, tropy“ slyším asi po desátý, jakože na uklidnění. Mě to ale vůbec nevadí. Pláž je i přes obří vlny opravdu nádherná. Jedna z nejhezčích na Praslinu. Vidím tu dokonce i baby žraloka. Když se snažím nahodit pozu modelky, smete mě vlna a já na chvíli nevím čí jsem a jak jsem se sem dostala. 



Jsme připraveni na kilometrovou cestu zpátky k autu a frčíme na hotel. Naprosto zničený uleháme do postele a usínáme. Kdo by to byl řekl, z toho nicnedělání J

Čtvrtý den máme rozpůlený. Kolem čtvrté hodiny nám totiž letí vrtuláček zpět na ostrov Mahé.
Půlden tedy využíváme na pláži, která se nám líbíla v pořadí jako druhá nejvíc (první místo má Anse Georgette, ale než bysme k ní došli, můžeme se otočit na podpadku a jít zpátky.) Lenošit tedy budeme na Anse Lazio.

Fotíme poslední fotky, užíváme posledních chvil a krásy Praslinu a letíme na Mahe.
Slunce tu zapadá kolem 7h, takže se stíháme akorát ubytovat, nakoupit potraviny a něco do nosu. Máme krásný apartman My Hause s ještě krásnějším výhledem na otevřené moře.


Druhý den věnujeme plážím.  Pláže na Mahe nejsou tak exkluzivní jako na předešlých ostrovech, ale nějaké se tu najdou.  
Tak například Anse Soleil a sousedící Anse Petite (ano, pláže se na ostrovech jmenují stejně, což je trochu matoucí). Na druhou zmiňovanou pláž se jde přes komplex hotelu Four Seasons. Tuhle pláž doporučuji všemi deseti. Rozhodně nejkrásnější na Mahe! 


 Cestou zpátky míjíme view point na Eden Island. Krásný výhled na jediný rezidenční ostrov a také jedinou příležitost jak získat vlastní vilu na Seychelach. Nám prozatím bude stačit jen ten výhled.


Třetí den nás místo slunečních paprsků probouzí kapky deště do naší plechové střechy.
Počasí nám dnes tedy nepřeje. Ale to nevadí, vydáváme se do hlavního města Victoria, který díky tomu alespoň není rozpálené. Projíždíme kolem „Big Benu“ a jdeme omrknout místní trh Victoria  Market  kde najdete od ryb přes koření až po ovoce uplně všechno. Kochám se, čuchám ke každému pytlíčku s kořením a rozdávám úsměvy na všechny strany. A najednou!!!!! Kouknu směrem ke stropu abych se ujistila, že jsem se neujistila, jestli tam není něco co má osm nohou. Při pohledu na největšího pavouka co jsem kdy viděla (velikost mého obličeje) se mi chce znovu brečet. Ale tentokrát né z tý „nádhery“ ale jako arachnofobikovi se mi sevře hrdlo, chce se mi řvát, brečet, začínám panikařit, bourat do stánků s voňavým kořením. Tolik emocí najednou jsem dlouho nezažila. Sem už mě nikdy nikdo nedostane. Se sevřeným hrdlem i zadkem jdu svěžnou chůzí k autu. Ještě dlouho tohle rozdýchávám.  



Čas na čaj o páté!
Déšť a serpentýny do nebe nás ale nezastaví (pavouci jo) a my se vydáváme na známé čajové plantáže Tea Factory, odkud je nejen krásný výhled, ale také zde můžete sledovat celý proces čaje a následně si také nejlepší čaj široko daleko vychutnat. No když ovšem nepřijedete jako my v době rekonstrukce. Výhled kvůli deštivému počasí také nic moc a čaj si prý máme koupit ve obchodu vedle hlavního města. 

Trochu zklamaný, zmoklý jako slepice (tady se už o ovce hairstyle nedá mluvit) sedáme do auta a jedeme do továrny na rum, která je (jupí jéj) otevřená. Kupujeme místní Takamaka rum s příchutí kokosu. Opravdu velká mňamka.

Čtvrtý den se vstává hezky, protože nás opět budí sluníčko. Jedeme tedy prozkoumat další pláže i když už tak cítíme, že to nejkrásnější jsme už viděli. Anse Souillac, Anse Intendance, Anse Takamaka, Anse L´Islette.


Pátý den se nese v lehce smutném duchu, vracíme klíčky od apartmánu a protože nám letadlo letí až pozdě odpoledne, rozhodli jsme se ještě užít si poslední paprsky seychelského sluníčka. Vydáváme se na pravděpodobně nejvíc turistické obasti  Beau Vallon. Dlouhá táhnoucí se pláž, hotel vedle hotelu, stánky s nabídkou suvenýrů, adrenalinových dobrodružství a restaurací moc Seychely nepřipomíná. Řekla bych takové Miami a Egypt dohromady. Dlouho se nezdržujeme  a vydáváme se zpátky na malinkou pláž, kterou jsme doposud nevědomky přejížděli. Anse Soleit. Tahle roztomilá, malinká pláž je přesně to pravé místo, kde chci zakončit naší dovolenou a vzpomínat na ni jako na opravdový ráj na zemi. A to se taky stalo. Seychely jsou ráj, ten pravý ráj!





VIDEO : 


Žádné komentáře:

Okomentovat